Boleslav II. Smělý
BOLESLAV II. SMĚLÝ (1042 - 1081/1082)
Boleslav byl nejstarším synem polského knížete Kazimíra Obnovitele a kněžny Dobroněgy Kyjevské. On sám se polským knížetem stal roku 1058 po smrti svého otce. Někteří historici se domnívají, že Boleslav trpěl jistou sexuální úchylkou (s oblibou unášel a poté týral ženy a dívky). Během své vlády se několikrát střetl v boji s římským císařem Jindřichem IV., díky čemuž si zajistil přízeň papeže (papež totiž s císařem vedl dlouholetý spor o nadvládu nad Svatou říší římskou). Roku 1076 Boleslav od papeže Řehoře VII. obdržel královský titul. Jeho rostoucí moc nepříjemně zaskočila polskou šlechtu, která do svého čela posadila Boleslavova mladšího bratra Vladislava Hermana. V roce 1079 Boleslav vtrhl do kostela sv. Michala ve Skalce, kde mečem, přímo před oltářem, proklál svého kritika, krakovského biskupa Stanislava. Záhy po tomto aktu vypuklo v Polsku povstání, které Boleslava Smělého smetlo z trůnu. Utekl do sousedních Uher. Zemřel někdy mezi roky 1081-1082. Pravděpodobně byl otráven.
